Březen 2008

Co se šustlo v naší škole v únoru 2008

V únoru nás přijela navštívit do školy opět skupina muzikantů, kteří již tradičně každý rok připravují pro starší žáky hudební pořad o vývoji rocku v jeho různých podobách. Nejlepší „sběrači“ z každé třídy za odměnu podnikli výlet do pražské ZOO, kde si užili zábavné dopoledne s programem. Dokonce se tento měsíc i soutěžilo a reprezentovalo školu v dějepisné olympiádě a v konverzaci z anglického jazyka. Osmáci a deváťáci vyrazili za poznáním atomové energie do Temelína. Zato šestá třída, ta zavítala do minulosti – starověkého Egypta – na výstavu v Náprstkově muzeu. A nakonec trocha ekologie s devátou třídou v našem oblíbeném Toulcově dvoře, tentokráte při pořadu Cesta ke chlebu. Více se o všech akcích dočtete v následujících příspěvcích.

Jak se žilo ve starověkém Egyptě

Théby – Město bohů a faraónů je výstava, kterou jsme s průvodcovským výkladem shlédli v Náprstkově muzeu v Praze. Byla výborně načasovaná, neboť starověký Egypt žáci z šesté třídy zrovna probírali v hodinách dějepisu. Vypravili jsme se na ni i s jejich třídní paní učitelkou Štembergovou, aby si šesťáci mohli na vlastní oči prohlédnou, jak vypadají skutečné sarkofágy a další předměty, které nalezli i čeští archeologové v egyptských Thébách. Nejvíce se všem líbil sarkofág princezny Hereret, které malou škvírou vykukovaly její mumifikované nohy. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí jako například, jak se v Egyptě pohřbívaly děti do malých dřevěných truhel, nebo že oblečení starověkých Egypťaů nebylo jen čistě bílé, ale i barevné se vzory. Hned druhý den v hodině dějepisu si mohli žáci vysoutěžit pěknou cenu s egyptským motivem při opakování o Egyptě a kvízu zaměřeném na to, co si z výstavy zapamatovali. Výstava se nám moc líbila. Je velké štěstí, když si může člověk prohlédnout něco, s čím se seznámil jen teoreticky.
                                                                                                                                         Alena Dočkalová

Je libo rap a hip hop?

Opět po roce zazněla v naší tělocvičně rocková hudba, což znamená, že k nám popáté přijel Mgr. Milan Parnahaj se svým programem pro 5.-9. třídu. Sice byl domluven pořad Vývoj českého rocku, ale těsně před začátkem jsme se dohodli na tom, že děti uslyší horkou novinku – pořad o blues, rapu a hip hopu, nechyběla ani ukázka beat boxu. Děti se nejen dozvěděly, odkud se jejich oblíbená hudba vzala, ale vyslechly i živé ukázky. O kvalitě a úspěchu nového pořadu svědčil častý potlesk, přestože skupina se zmenšila na dva členy a děti nedostaly hudební časopisy jako v loňském roce. Díky těmto úpravám však zaplatily děti stejné vstupné jako u všech předchozích programů a o pořad Vývoj českého rocku také nepřijdou, to už je domluveno. 
                                                                                                                                             Dagmar Rauschová

Putování za sovou pálenou

ZOO Praha je velmi krásná, stále jiná a najdeme zde pět tisíc zvířat. I v letošním školním roce se naše škola stala adoptivním rodičem sovy pálené. Proč právě sovy pálené? Snad se nejvíce podobá té naší ve školním znaku. Jako adoptivní rodiče jsme byli pozváni 12.2. 2008 do ZOO. Ale jak vybrat ze všech žáků třicet dětí, pro které pozvánka platí? Pojedou nejlepší sběrači jednotlivých tříd. Navštívili jsme pavilon indonéské džungle, ale gibboni si s námi hráli na schovávanou. Možná je přilákala vůně svačin, takže jsme si u venkovního výběhu mohli v klidu prohlédnout jejich tvar prstů a dlaně. Zúčastnili jsme se přírodovědné stezky s úkoly a poznat správný tvar prstů a dlaně gibbona byl první úkol. Další stanoviště s úkoly nás zavedla ke kazuárům, vlkům, koni převalskému,… a čas nám rychle plynul. Certifikát pro školu jsme získali. Všichni si už navždy zapamatujeme,že je klokan schopen skočit délku 9 m. Žirafy nás vítaly se svými mláďaty, tygří koťata se před námi honila, gorily nám předvedly vše, co už naučily své ratolesti, jen sova pálená nám zůstala záhadně ukryta. Nevadí, my to nevzdáme. SRPŠ nám opět zaplatilo školní permanentku do ZOO Praha a tak vyhlašujeme školní mezitřídní soutěž: Která třída objeví jako první expozici sovy pálené?
                                                                                                                                     K. Knorová a L. Pechová

Jak jsme se jeli nabít do Temelína

Ve středu, byla to první únorová středa, jsme si vyjeli na exkurzi. Ale ne na ledajakou. Jeli jsme do jihočeského Temelína.Výlet nám však nezačal příliš dobře. V osm hodin už jsme všichni stáli před fotbalovým hřištěm. Čtvrt na devět, půl deváté, tři čtvrtě a autobus nikde ... V devět hodin konečně dofrčel. Namrzlí jsme do něj nastoupili a odjeli na cestu kolem Česka za jeden den. V autobusu se objevil strašně vtipný průvodce Honza, který s námi hrál různé hry. Připravil pro nás ENERGETICKÝ KVÍZ, který někoho bavil a někoho uspával. Nejdřív jsme dojeli do Písku, kde jsme měli hodinový rozchod. Naše cesta pokračovala z Písku rovnou do Metelína, jak někteří přezdívali Temelínu. Bylo vidět už z dálky, jak se kouří z těch čtyř velkých, sto padesát pět metrů vysokých, bílých komínů. Když jsme dojeli k Temelínu, tak jsme si uvědomili, že nepůjdeme dovnitř, ale jen do infocentra .V místním infocentru na nás netrpělivě čekala temelínová průvodkyně, která nás zavedla do kinosálu, kde nám vysvětlila, jak elektrárna funguje. Provoz elektrárny nám přiblížil také názorný film 3D. Při zpáteční cestě nám "energetický Honza" připravil další soutěž AUTOBUS HLEDÁ SUPERSTAR. Někteří z nás dokonce i zazpívali.Do Klecan jsme přijeli kolem šesté hodiny a při
výstupu z autobusu dal Honza každému čokoládu. I přes počáteční strasti jsme si
cestu celkem užili.
                                                                                                               Sestaveno z úryvků prací Heleny Davidové,
                                                                                                               Veroniky Mičanové, Katky Zajíčkové,
                                                                                                               Ondry Veselého.

Okresní kolo dějepisné olympiády

Každý rok na začátku února se žáci naší školy účastní okresního kola dějepisné olympiády. Letos již po druhé jel do Říčan klecanskou školu reprezentovat Jirka Haken z 9.A. Svoji účast si musel vybojovat ve školním kole a ani v okresním, kole se nenechal zahanbit. V konkurenci žáků základních škol a studentů gymnázií skončil na šestém místě právě za gymnazisty. K tomuto umístění mu ještě jednou gratulujeme a děkujeme za reprezentaci školy, neboť letošní okresní kolo patřilo k těm nejtěžším za několik posledních let.
                                                                                                                                          Lucie Pechová

Cesta ke chlebu není vždy jednoduchá

Vzít peníze a jít koupit chleba do obchodu, to snad zažil každý z nás. Ne každý si však zkusil ho sám upéct. Devátá třída s paní učitelkou Dočkalovou a Rauschovou podnikla netradiční cestu ke chlebu při stejnojmenném pořadu v Toulcově dvoře. Žáci si museli k přípravě chleba sami ručně namlít pšeničnou a žitnou mouku, z ní pak udělat těsto a vypracovat každý svůj bochánek, který si upekli a nakonec někteří i snědli. Podotýkám, že jen někteří, protože ne každý dokázal vychutnat jeho chuť, která se
zdaleka nepodobá chuti bílého pečiva, na které je mnoho dětí zvyklých. Velkým zpestřením celého programu bylo mlácení cepy, které si ve venkovních prostorách mohli všichni vyzkoušet. Největší potíže nakonec nastaly v závěru, kdy paní lektorka vyzvala osazenstvo, aby předtím, než jim předá upečené bochánky, zazpívali nějakou písničku, ve které se objevuje text o chlebu, mouce či obílí. Deváťáci se shodli, že všichni znají píseň Skákal pes přes oves a odzpívali bez problémů první sloku a mohli si svůj výtvor za odměnu odnést domů. 
                                                                                                                                               Alena Dočkalová

  

II. Pokračování ve výpisu z obecních a školních kronik Klecan

Dějiny naší školy

Roku 1677 oznamuje klecanský duchovní správce na úřad, že v Klecanech se bude stavět škola. Do té doby se vyučovalo v soukromém stavení. Učitel byl ustanovován patronem a farářem. Škola byla nejprve jednotřídní. Kolem r. 1830 vzrostl počet dětí a vznikla potřeba rozšířit školu. Nedošlo k tomu hned, učitel dostal zatím jen pomocníka a teprve r. 1847 byla zřízena další třída. Pozdější vývojový postup byl rychlejší: r. 1876 vznikla škola trojtřídní, r. 1880 čtyřtřídní, r. 1883 pětitřídní. Roku 1887 přibyla k páté třídě paralelka. Škola měla od počátku vlastní budovu, v níž byla nejprve jedna školní světnice až do r. 1864. Po rozšíření na dvojtřídku r. 1847 najaly obce světnici v domkupod školou. V roce 1864 začala výuka v nové budově ve dvou třídách a stará škola byla přeměněna na byt pro řídícího učitele.

Nová škola byla slavnostně posvěcena za přítomnosti mnoha vzácných hostů 4. července 1864. Do té doby stojí za zmínku pořízení nábytku do školy péčí vrchnosti r. 1789. Důležitá byla též snaha císařovny Marie Terezie zjistit stav školství v našich zemích podle dotazníku o jménu učitelů, jejich stavu (ženatý, svobodný), vedlejším zaměstnání nebo řemesle, jeho příjmech a jejich pramenech. Důležité bylo zjištění počtu dětí podle stáří a to od 4 do 6 let, od 6 do 8 let, od 8 do 10 let, od 10 do 12 a více, dále ve které části roku školu nejvíce navštěvují, v kterých hodinách, kolik platí školného, čemu se učí a z kterých knih, jak daleko mají děti do školy. To vše bylo v dotazníku z 31.12.1771.
                                                                                                          Pokračování příště. 
                                                                    Jiřina Koktanová, klecanská učitelka v.v.

 

 






E-letter

Pokud chcete dostávat pravidelně novinky z MÚ Klecany a ZS a MS Klecany, zadejte výše Vaší e-mailovou adresu.



inzerce
partnerská škola nakladatelsví Fraus