Prosinec 2005

Co se šustlo v naší škole.v listopadu 2005

Exkurze do sklárny Nižbor

Dne 15.11. se třídy III.A a V.A společně se svými třídními učitelkami (A.Vulterinovou a J.Šiklovou) vypravily na exkurzi do sklárny Nižbor u Berouna.
Už v 8 hodin ráno, když odjížděly z Klecan, se dětem v autobuse dostalo výkladu o tom, co je bude ve sklárně čekat, nač se mají zaměřit a co pozorovat. Klecanská výprava prošla ve sklárně jednotlivými částmi výroby skla a třeťáci s páťáky si tak uvědomili, kolik šikovných rukou musí sklo projít, než se z něj stane krásná broušená váza.

Zpáteční cestu do školy zpříjemnila výletníkům návštěva tzv. „medvědária“ v Berouně, kde je domov oblíbených méďů Matěje, Kuby a Adama – dnes mírně přerostlých hrdinů ze známého večerníčku. Přesto byli stále v dobré náladě a dokonce zapózovali spolu s klecanskými žáky na společné fotografii

Ale to ještě není všechno. Než každý žáček vystoupil z autobusu, dostal na památku malého skleněného slona. A na závěr ještě malá hádanka: Víte, kdo je majitelem zmiňované sklárny? Co má sklárna ve svém logu? Neprozradíme! Ale srdečně všechny čtenáře zveme na prohlídku, kde můžete nalézt odpovědi na tyto otázky a dozvědět se spousty dalších zajímavostí.

Bu bu bu!!! Boj se, kdož nemáš čisté svědomí…

            …říkal si jistě každý návštěvník, který se objevil v klecanské základní škole v úterý prvního listopadu roku 2005. Jakpak by ne, když učitelům kapala krev z upířích úst a po chodbách se potulovali umrlí žáci. Ne kdepak nechci tu psát  úvod k hororu, který se vysílal o víkendu v televizi. Ale o skutečném projektovém dnu, který se uskutečnil onen den na druhém stupni.

Začátek měsíce listopadu je v mnoha koutech světa provázán se svátky, které jsou věnovány našim zemřelým blízkým. Ať už jde o prastarý keltský svátek Halloween či naši českou Památku zesnulých, vždy vzpomínáme na naše rodinné příslušníky a přátelé, kteří již nejsou mezi námi.

Žáci si připomněli v rámci projektu historii těchto svátků a jejich význam. Vzájemně si vyměnili názory o tom, jaké tradice v tyto dny ve svých rodinách dodržují. V dalších hodinách si každý složil svého strašidelného netopýra a vyrobil krásnou papírovou dýni. A nechyběly ani úkoly z matematiky. Odbíjející hodiny na věži a postupně hořící svíčky daly některým hlavičkám při přemýšlení pěkně zabrat.

Nikdo si nechal ujít „strašení“ mladších spolužáků na prvním stupni. Spárům hodných strašidel neunikly ani děti ze školky. Ale zjistily brzy, že jim v jejich přítomnosti žádné nebezpečí nehrozí. Vyvrcholením celého projektu bylo společné setkání všech tříd druhého stupně v tělocvičně, kde se také hlasovalo o nejlepší halloweenskou masku. První místo získala Barbora Krátká (9.A), druhé místo Barbora Pleskotová (7.A) a o třetí místo se podělily hned tři paní učitelky Dočkalová, Pechová a Štembergová. Vyhodnoceny byly také tři skupinky žáků, které vymyslely nejlepší zaříkávadlo proti zlým duchům. Všechny vyrobené předměty posloužily k pozdější podzimní výzdobě tříd.

Jak jsme upekli Halloween

Ještě o den dříve než na druhé stupni proběhl „Halloweenský den“ na prvním stupni. Pavilon C se rázem proměnil ve strašidelný hrad Pětník, na jehož chodbách vévodily plápolající ohníčky uprostřed vydlabaných dýní. Za doprovodu strašidelných melodií pánů Svěráka a Uhlíře si žáčci zpříjemňovali pobyt na hradě tvořením a zdobení strašidelných sušenek, které ve školní jídelně později upekly hodné paní kuchařky. Ještě čokoládová poleva a na závěr to nejlepší a nejsladší: snězení vyrobených pochoutek.

Zvířátka na podzim

Literární  soutěž o nejzdařilejší příběh či pohádku o zvířátkách. Vyhlášena byla v listopadu a zúčastnily se jí třetí, čtvrtá a pátá třída. Všechny odevzdané práce byly velmi zdařilé a často doplněné krásnými obrázky. Proto bylo dosti složité rozhodnout o vítězích. Hodnocení dopadlo takto:

III.A  
1. místo: Filip Khunt
2. místo: Barbora Dvořáková
3. místo Miroslav Hrubý 

 IV.A
1. místo: Johana Zajícová
2. místo: Karolína Lukášová
3. místo: Markéta Knorová

V.A  
1. místo: Michaela Bezányiová
2. místo: Michal Kertész
3. místo: Kateřina Nejedlá 

Všem žáků patří velká gratulace. A tady se můžete s námi podělit o literární zážitek třech nejúspěšnějších autorů:

O zajícovi Tlapičce  (Filip Khunt )

Jednou jde zajíc Tlapička polem a najednou vidí, jak jede kombajn. Honem, musím utéct, říká si zajíc Tlapička. A vyběhl na silnici. Ještě že mě nezajel. Tu zafoukal vítr. A Tlapička řekl: „To je zima, to je zima. Musím si někde najít pelíšek.“ A hned prohledával všelijaké zahrady, pole, kopce, no prostě všechno možné, ale nikde nic. Až na to přišel. Proč si neudělám nějaký pelíšek sám. Konečně mám pelíšek hotový. Ten se mi ale povedl, řekl si zajíc Tlapička. Pelíšek už mám hotov, musím si připravit zásoby na zimu. A začal si nosit do pelíšku mrkvičky, zelí, trávu, no prostě všechno, co má rád. Najednou se ochladilo a začal padat sníh. „Ještě, že jsem se včera připravil“, řekl zajíc. Teď můžu klidně spát. Až se probudím, budu mít hlad, tak se aspoň budu moci trochu najíst, řekl si zajíc a dřímal.

O ježečkovi, který nechtěl přezimovat  (Johana Zajícová )

Na jaře jednoho sychravého dne se narodil malý ježeček, který se jmenoval Filip. Byl moc malý a roztomilý. Maminka mu každý večer říkávala: „Filípku brzy bude zima a my si musíme nastřádat hodně jídla. A pak budeme celou zimu spát a na jaře se zase probudíme.“ Ale Filípek říkal, že nebude spát. A tak se stalo. Přišel konec podzimu a maminka řekla Filípkovi: Už budeme muset spát“. Ale Filípek že nechce a zlobil se a zlobil se. A stejně se nedal. Když maminka ještě spala, vyšel Filípek ven. Šel loukami, poli a tak dále. Došel až do lesa. Tam mu začala být zima. Vlezl si do díry ve stromě začal usedavě plakat. Byl smutný, že odešel od maminky. A jak plakal, tak usnul. Ráno, když se probral, tak slyšel, jak na něj volal hlas, který zná. Vylezl z díry uviděl svoji maminku. Rozběhl se k ní a křičel: „Maminko! Maminko! Už ti slíbím, že nikdy nebudu utíkat z domu a že s tebou tu zimu přezimuji.“

Hladový vlk  (Michaela Bezányiová )

Žil jednou v lese starý vyzáblý vlk, neměl co žrát už týden. Ostatní vlci na něj jen štěkali a čekali, kdy vydechne naposledy. Vlk byl moc smutný, každou noc vyl na měsíc a doufal v zázrak. Jednoho dne, kdy byl na kraji života, k němu přišel starší jelen. Sklonil hlavu a vlkovi řekl:
„Vlku, protože vím a znám tvou bolest, pomůžu ti. Přinesu ti na parohách každého našeho zemřelého jelena, ale ty mi musíš pak slíbit, že až budeš zase silný a zdráv a zase povedeš svou smečku na lov, nesmíš ulovit žádného z nás, jinak se ti zle povede.“ Vlk z posledních sil všechno slíbil. Jelen mu hned přinesl jelena, pak druhého, třetího…
Vlk se pak uzdravil a byl zase silný jako dřív. Jednou jeho smečka narazila na stádo jelenů. ihned poznal jeho vůdce. Byl to jelen, který ho zachránil. Kývl na něj a šel se smečkou dál,i když už měla pěkný hlad. Od té doby se vlkovi a jeho smečce daří moc dobře. Mají dost potravy a čistou křišťálovou vodu. Byl  duchu vděčný jelenovi, že ho zachránil a že mu poskytl krásný bezstarostný život až do jeho smrti.

Pedagogové z prvního i druhého stupně přejí všem rodičům a přátelům školy krásné Vánoce a úspěšnou vzájemnou spolupráci v nadcházejícím roce 2006

 

                                                                                                          Alena Dočkalová a Alena Vulterinová






E-letter

Pokud chcete dostávat pravidelně novinky z MÚ Klecany a ZS a MS Klecany, zadejte výše Vaší e-mailovou adresu.



inzerce
partnerská škola nakladatelsví Fraus